Freitag, 10. September 2021

Twenty Years

S Stál som ospalý v jemnom daždi. Celkovo bolo šedivo, začala už jeseň? V “Babour” voskovanej bunde som si pred tou vežou pripadal ako poľovník. Mrholenie náladu nekazilo, len nuda sa zakrádala, pivo vypité a decko nikde, ešte žiadny zvonec, ktorý by signalizoval koniec. Zato v hĺbke rybárskej náprsnej tašky zazvonil telefón, zlovestne preťal ticho opusteného detského ihriska pred škôlkou.

Dcéra oznamovala akosi záhadne - alebo to bolo vzrušene? “Už nemáme dvojičky!”


Prvá reakcia bola absolutné nepochopenie. Kto má či mal dvojičky, alebo prepánajána, čakali sme snáď my - teda oni, my sme už nad to vyrástli! - dvojičky?!?


Akonáhle som pochopil a šok sa usadil, cestoval som do Curychu, kúpil stolový prijímač,

aby sme mohli pozerať priame zábery z New Yorku, veľa toho pre prach vidieť nebolo…


Ten čierno biely malý televízor mám dodnes, okrem tej tragédie pred dvadsiatimi rokmi

nikdy nič nehral - na šťastie! 


3 Kommentare:

  1. Malé černobílé televize.
    Proč ne? Mně se zdá, že svět šedne...

    AntwortenLöschen
    Antworten
    1. Kdyby šednul...mně se zdá, že od západu přichází fialový hnus :(

      Löschen
    2. hlavne od zapadu - ale a globalne!

      Löschen

Smile

  Nichts zum Lachen! Halte aus, bemühe dich, Lieber, wir kommen in den Zirkus. Milacik, namahaj sa trochu, zobberu nas vystupdovat o cirkusu!

tlustjoch2.blogspot.com